Patnáct let kapely Kokeš

Proč a jak

Bydlíme všichni v Luboměři nebo ve Spálově. A protože to nejsou vesnice nijak velké a leží na jednom kopci hned vedle sebe, brzy jsme si k sobě našli cestu. Při příležitostech obecních i rodinných oslav většinou nebylo moc jiných lidí, kteří by vzali nějaký ten nástroj do ruky a tak jsme spolu hráli na různých sešlostech jen tak pro radost. Fakt, že jsme hráči na klasické akustické nástroje, do značné míry předurčil, jaké písničky to byly. U ohňů a na oslavách jsme sice hrávali na co zrovna byla chuť, ale nejblíž jsme měli vždycky k lidové písničce.

Kokeš hraje poprvé

Na začátku roku 2007 nás slyšela Kateřina Nečasová a přesvědčila nás, že bychom byli pěkná zvuková kulisa na Ovocné slavnosti. To byla krásná akce, kterou zrovna tehdy pořádala ve Studénce a později ve Spálově. Ve složení Pavel Květoň- kontrabas, kytara, Jan Šmatelka- housle, vozembouch, David Šmatelka- housle, Jiří Rosenstein- flétny a Miloslav Chytil- viola, akordeon jsme se tedy začali scházet, abychom nacvičili pásmo asi 30 notoricky známých lidovek, které bychom zde předvedli. Toto pásmo dodnes využíváme a říkáme mu podle písně číslo jedna- Čerešničky.

Při příležitosti našeho prvního vystoupení na Ovocné slavnosti ve Studénce vznikla i otázka názvu skupiny, protože něco bylo třeba napsat na plakáty. Z několika variant jsme vybrali jméno Kokeš, což ve spálovském nářečí znamená kohout. Hned z této doby se taky datuje náš „stejnokroj“- tmavé kalhoty, bílá košile, vesta a tmavý klobouk s kohoutím pérem.

Co a kde hrajeme

Před prázdninami 2007 se pak odehrával první obecní Koncert souborů ve Spálově, na který jsme byli také přizváni. Tak jsme trochu vypilovali Čerešničky a šli na to. A už nám začínalo být jasné, že vzniklo cosi pevnějšího a trvalejšího. Společné hraní a vystupování nás začalo bavit.

Od té doby se snažíme každou zimu (kdy je méně práce venku a více času se věnovat koníčkům) nacvičit nějaké nové písně, o které bychom obohatili náš repertoár. Věnovali jsme se takto spálovskému folklóru, spirituálům a nakonec zjistili, že studnice lidových písní je tak nevyčerpatelný zdroj, že dodnes vybíráme neznámé písně ze sbírek různých sběratelů- z Moravských národních písní Sušilových, pětidílných Valašských pěsniček Poláškových a v poslední době většinou z Písní z Lašska Františka Lýska.

Dopředu máme hrubou představu o tom, jak by asi mohla písnička vypadat, ale až při hraní samotném probíhá „Tvorba“. Někdy tak vzniknou bohaté zajímavé mnohohlasy, někdy zase taneční divoká rytmika. Tento proces je na hraní ve skupině to nejkrásnější. Některá písnička se neujme. I když je nacvičená, tak ji většinou nehrajeme a upadá do zapomnění, některé hrajeme s radostí skoro pokaždé. Nedá se to nějak dopředu odhadnout, kterou budeme hrát rádi.

Většina našich vystoupení je ve Spálově, Luboměři nebo blízkém okolí. Hrajeme na veřejnosti zhruba jednou za měsíc, nikam se necpeme. Nejde nám o slávu či peníze, ale o radost z toho, že si spolu můžeme zahrát.

Nahráváme první CD

Na jaře 2018 už jsme „našich“ nacvičených méně známých písní měli víc jak dvacet, tak jsme si řekli, že by stálo za to je nahrát, dokud je dobře umíme. Kamarád Karel Smeykal nám nabídnul, že můžeme přijet k němu do Českého Krumlova a že nám „desku“ nahraje. Sám je hudebník a amatérsky se věnuje i zvukařskému řemeslu. Vymysleli jsme, že vybraných 15 písní nahrajeme za víkend- déle jsme se s tím zabývat nechtěli. Plán, jemuž by se profesionální hudebník jen zasmál, jsme splnili. Nenahrávali jsme na stopy jednotlivé nástroje, ale každou písničku zahrála vždy celá kapela několikrát za sebou a pak jsme vybrali nejlepší verzi. Nechceme se tvářit, že hrajeme dokonale. Jsme amatéři. Šlo nám spíš o zachycení atmosféry písně v našem jedinečném podání.

Díky ochotné spolupráci grafiček Kristýny Fišerové a Kateřiny Nečasové jsme mohli CD, které se jmenuje podle písně Blaze tomu, kdo nic nemá, v květnu 2018 na Drahách v Luboměři pokřtít. 150 vydaných kusů této nahrávky je již dávno rozebráno.

Co to za súžení

To je název další lidové písně, podle níž jsme pojmenovali druhé CD, které bylo nahráno opět Karlem Smeykalem. Obsahuje dalších 15 písniček. Od první „desky“ se liší výrazně tím, že jsme k jeho přípravě pozvali i naše děti. Nahrávalo nás tedy ne pět, ale čtrnáct. Přípravy byly dlouhé a náročné, ale radost z toho, jak naši potomci pěkně zpívají a hrají a možnost zapojit další nástroje (saxofon, příčná flétna, bicí…) všechny útrapy převážila.

Ve spolupráci s grafikem Pavlem Kozubíkem vzniklo bílé CD s dětskou kresbou kuřátka a nápisem Kokeš a Čiprle. Čiprle znamená ve spálovském nářečí kuře. Chtěli jsme tím říct, že hraje Kokeš- kohout a jeho děti- kuřátko čiprle. Desku jsme s vypětím všech sil pokřtili na podzim roku 2019. Stále je ještě možnost si CD zakoupit.

Nové vykročení

Roky 2020 a 2021 byly pro Kokeše hubené. Únava z náročného nahrávání dvou CD za sebou a nemožnost vystupování z důvodu kovidových opatření vedly k tomu, že jsme se takřka přestali scházet.

Velkou ranou pro kapelu byl taky odchod basisty a kytaristy, výborného zpěváka a tahouna Pavla Květoně pracovně do USA. Kde najít nového basistu ochotného učit se repertoár o desítkách položek? Přesvědčili jsme Pavla Ovčáčíka, který se do Spálova čerstvě přistěhoval. Jsme mu vděční, že nejen že si koupil nový kontrabas, ale hlavně že celý půlrok poctivě cvičil a naučil se hrát na – pro něj- úplně nový nástroj tak, že již můžeme zase vystupovat.

I po patnácti letech existence kapely tedy můžeme říct, že kohout Kokeš je v plné síle, vesele kokrhá a je rád, že může svou muzikou dělat radost ostatním.

Pokud byste měli zájem o naše vystoupení, kontaktujte nás a určitě se dohodneme.